Vladimír Svoboda se narodil 10.2.1951 v Praze v rodině známého sochaře. Během dospívání byl vtažen do procesu tvorby soch. Na některé stál modelem nebo pomáhal s jejich odléváním a patinováním. Zúčastňoval se příprav na výstavy a pomáhal při osazování realizovaných plastik. 

V sedmdesátých letech během vojny začal malovat první obrazy. Typická je pro ně velká bílá plocha probuzená dynamikou lehké charakterově až kresebné, černé, maximálně stylizované linky. Čistá lineární kresba prozrazuje jen náznak či spíše nádech okamžiku děje, zatímco letmý dotyk barvy je nositelem citových hodnot.

V obrazech z let osmdesátých jsou krajiny místy sevřeny pevnou obrysovou linkou 

V dalších letech se pevné tvary rozplývají, dřívější plošnost nebo mělký reliéf střídá hluboký prostor budovaný barvou a v koloritu převládají pestré, pastelově lomené tóny

Malíř své obrazy nemaluje venku. Podle jeho slov si rekonstruuje zážitky a prostředí, jak si je zapamatoval při putování krajinou. Přenáší si je do ateliéru, kde je přetváří svou fantazií, a tak maluje svoji krajinu baladickou, tančící, dravou, s rozevlátou sukní a když vidí, jak člověk krajinu ničí, protestuje krajinou vystrašenou, zraňovanou, polámanou, drcenou, ukřižovanou, aby se vrátil ke krajině-ženě, protože ví, že není dobré nést všechny hříchy světa, aby ho neudolaly.

To, čím jsou obrazy Vladimíra Svobody naplněny a čím nás jsou schopny oslovovat, je jeho podvědomá touha hledat a odkrývat spletitá poselství tak, jak je nám od zrození předkládá příroda se všemi živly, které ji obklopují.

Pokud by bylo nutné tohoto malíře kategorizovat, mohl by být zařazen mezi symbolisty, neboť symbolismus mění jev v ideu a ideu v obraz.

Kromě malby se V. Svoboda zabýval v osmdesátých a devadesátých letech restaurováním kovových plastik.